Provaznictví Běchovice  provazy, lana, sítě  S námi na zem nespadnete 

Lana a Provazy - Konopné, Polypropylenové, Polyamidové

Vyrábíme kvalitní provazy a lana za bezkonkurenčí ceny. Skladem tisíce km provazů v desítkách odstínů a typech materiálu. Vyrábíme provazy syntetické i přírodní, pletené i stáčené. Zakázková výroba provazů na přání zákazníka.

Stroje na lana

Řadit podle 
Výrobce 

Lana POP TWIST   cena se zobrazí při zvolení
Lano POP TWIST v různých barvách a průměrech

 

img


Superopolypropy (SPPV) lano s označením
Lano SPPV TWIST v různých barvách a průměrech

 

img


NATUREX lano je stáčené syntetické lano vyrobené
NATUREX stáčené lano z umělého vlákna

 

img


JUTEX lano   Jutová lana stáčená jsou vhodná
JUTEX stáčené lano z přírodního vlákna

 

img


HEMPY lano - alias lana konopná Konopná lana jsou
HEMPY lano z přírodního vlákna

 

img


Superopolypropy (SPPV) lano s označením
Lano SPPV KLASIK v různých barvách a průměrech

 

img


Stáčené bavlněné šňůry a lana vyrábíme v průměrech
VELVET stáčené bavlněné lano

naše cena 1,00 Kč

img


Gumolana Průměry gumolan Gumolana a gumicuky se
Gumolana 1-12mm v barvách

naše cena 3,50 Kč

img


Sisálové lano Lano na škrabadlo pro kočky  
Sisálové stáčené lano

naše cena 7,00 Kč



Lano pro práci ve výškách pracovní lano, lano pro
11 mm Lano pro práci ve výškách

naše cena 900,00 Kč

img


Trikolóra - stáčená šňůrka vyrábíme na zakázku v
Trikolóra

naše cena 1,00 Kč

img


Lano vyrobené z polyamidových vláken. Lano se
8mm Statické Polyamidové Lano
běžná cena 17,00 Kč

naše cena 12,50 Kč

img


Bavlněné lano bílé Ø 8mm, pletené s jádrem.
8mm Bavlněné lano  - 100m
běžná cena 1 200,00 Kč

naše cena 750,00 Kč

img


Bavlněné lano bílé Ø 10mm, pletené s jádrem.
10mm Bavlněné lano
běžná cena 30,00 Kč

naše cena 19,00 Kč

img


Lano vyrobené z polyamidových vláken. Lano se
11mm Statické Polyamidové Lano
běžná cena 25,00 Kč

naše cena 19,00 Kč

img


Lano Profi Statika 10.5mm   Lano vyrobené v
10.5mm Lano Profi Statika
běžná cena 45,00 Kč

naše cena 25,00 Kč

img

 

Cechovní provaznické památky

Na valné hromadě provaznického společenstva 21. 11. 1909 je oznámeno, že 3 prapory korouhve, jsou uloženy v muzeu a mohou být zapůjčeny na žádost společenstva. Na dotaz Muzea hl. m. Prahy v roce 1935 je podávána informace jak si hodnotí společenstvo cechovní památky zapůjčené muzeu, a na výborové schůzi společenstva 22.10 1935 je rozhodnuto, aby se tyto památky muzeu darovaly. Na schůzi 25. 6. 1938 je čten děkovací dopis ředitele Muzea hl. m. Prahy za darované cechovní památky. V depozitáři tohoto muzea na zámku v Kolodějích nad Luž. – u Týna nad Vltavou- je pod inventárním číslem 33970 v seznamu č. 221:

Korouhev se žerdí z roku 1791

Tato korouhev je ze žlutého, ornamentálně protkávaného stříbrem krumplovaného hedvábí.

po obou stranách olejem na plátně: na šedomodrém pozadí vavřínový věnec, v němž pod korunou iniciály L. II., v rozích číslice letopočtu r. 1791. Krajina a v ní sv. Posthumus , pletoucí provazy. U vřetene sedí jeho pomocník. V pozadí na kopci kostel. Dole ve stříbrné kartuši nápis: „S. Posthumus“.

Žerď dřevěná, řezaná, žlutě polychromovaná a zlacená, ukončená hlavicí se třemi hlavami kozlů a fastony. Do ní vetknutý železný prut se špicí.

Rozměr korouhve: výška 61 cm, šířka 93 cm. Délka žerdě s nástavcem je 290 cm. Získáno z majetku Společenstva provazníků, postřihovačů, punčochářů a tkalců v Praze.

Cechovní pokladna provazníků z roku 1822

Pokladna je dřevěná, dýhovaná, žlutě napuštěná, zcela hldká s černým leštěným stylobatem, římsou a nárožími. Víko vyvýšené. Na vnitřní straně víka vyryto do mosazného krycího plechu zámku: „Im Jahra 1822 Zuf Inspector Titl. H. Josoph Kratzer Konig. Magistrats – Rath…“

Rozměry: šíře 52,5 cm, hloubka 38,6 cm, výška 47,6 cm. Získáno z majetku Společenstva provazníků, postřihovačů, punčochářů a tkalců v Praze.

Cechovní pokladna provazníků z roku 1831

Další pokladna je vedena pod inventárním číslem 33976, v seznamu pod č. 223. Tato pokladna je dubová, tmavohnědě natřená, prostá po stranách měděná kruhová držadla. Uvnitř na víku pocínovaný zámek z doby kolem r. 1700, u neho v pravo perem: „Errichtet Anno 1831 von Christian Neumann Obervorsteher und Ignatz forster Mitvorsteher“, vlevo pak český nápis o opravě pokladnice v r. 1863.

Rozměry: šíře 59,5 cm, hloubka 32 cm, výška 32,7 cm. Získáno z majetku Společenstva provazníků, postřihovačů, punčochářů a tkalců v Praze.

Církevní patron provazníků

Na cechovní korouhvi provazníků, která je v depozitáři Muzea hl. m. Prahy je znázorněn sv. Posthumus ( Postumus ) pletoucí provazy. V knize F. Doyého Heilige und Selige se o sv. Postumovi umučeném kolem r. 290 v milíněza císaře Maxmiliána uvádí, že je patronem provazníků, neuvádí se však důvod. Možná, že podle legend toto povolání vykonával. Svátek sv. Postuma je 6. Května.

Sv. Postumus je uváděn v knize Hermann Bader Heiligen und eligen vydané v Mnichově 11. 12. 1950 v těchto jménech:

Postumus Martyrer zu Lambasa, Numidien + 30. 4. r. 259

Postumus Martyrer in Afrika + 6.5.

Postumus Martyrer bei Mailand + 6. 5. 289

V české knize Životopisy svatých Isidora Vondrušky z roku 1930 je uvedeno pouze: Sv. Valentina, Viktor, Felix, Faustin a Hilarian, Viktoria, Postumus a jiní mučedníci milánští.

V novější době je uváděn jako patron provazníků sv. Florián.

Sv. Florián (mučedník z 3. Století), římský voják, narozený v dnešním Rakousku. Podle legendy pomáhal za Dioklesiánova pronásledování křesťanům, až byl sám také zajat a po mnohém mučení utopen s mlýnským kamenem na krku v řece Emži. Stal se velmi populárním a zejména lidovým světcem jako ochránce proti zhoubnému ohni (v mládí prý zachránil svou modlitbou hořící dům). Zobrazován bývá jako voják ulévajíc vodu z vědérka nebo jiné nádoby na hořící dům a někdy také se objevuje jako atribut mlýnský kámen). Z toho všeho lze usoudit, že patronem provazníků byl patrně sv. Postumus (Posthumus) a za Rakouska-Uherska si provazníci osvojili svého krajana sv. Floriána, i když ten byl patronem hasičů.

 

Měření provazů a příze v tehdejších dobách

V jednotnosti měření přízí a provazů ve starších dobách byly patrně vždy potíže. Jak uvádí Jan Kábrt, základní jednotkou, kterou používala většina evropských národů až do zavedení metrického systému byla stopa. Tato míra byla odvozena z délky lidského chodidla. V češtině se stopa také označovala jako píď (z latinského pes). Také násobky a dělence stopy dostaly názvy odvozené podle části lidského těla.Dvanáctina, nebo desetina stopy se nazývala palec, nebo coul. Dvě stopy se označovaly termín loket. Běžná praxe si však vynutila míry ještě větší. V anglosaských zemích se do nedávna měřilo na yardy, tj. trojnásobek stopy. Ve střední Evropě se do zavedení metrické soustavy měřilo na sáhy (klafter). Jeden sáh se svou délkou rovnal třem loktům. Nebo – li šesti stopám.

První zprávy o měření na lokty zaznamenal kupec Ibrahím ibn Jakub, který někdy v letech 965 – 966 navštívil trhy v Praze a v Krakově. K ochraně spotřebitele byly na radnicích umístěny „vzorové lokty“, podle nichž se mělo měřit, protože délka lokte a stopy nebyla všude stejná. Za Přemysla Otakara II. Byl určen roku 1268 jako měřítko v jeho zemích pražský loket o délce třech pídí (stop). Každá píď měla mít deset prstů (palců, coulů) a každý prst měl mít délku čtyř ječných zrn položených vedle sebe. Pražský loket byl zachován ještě na vratech radnice na Hradčanech v Loretánské ulici č. 173, na vratech soudu na náměstí v Nymburku a v Mělníku.Augustin Sedláček propočítal délku českého lokte a zjistil, že jeho délka 59,391 cm odpovídá dvěma římským stopám.

Uvádí l - li tedy Z. Winter, že čáslavští provazníci zhotovili v roce 1498 provaz dlouhý 140 lokte k tažení kamene a dostali za něj 3 kopy míšenské (za to byl v Praze vůl), pak tento provaz o délce asi 83 metrů musel být o značném průměru a síle. Ve středověku se v důsledku správného měření příze začalo používat motovidlo (zpráva již z r. 1562).

V roce 1698 byl vydán císařem Leopoldem patent o měření jemné příze a tento patent byl pak v roce 1708 novelizován. Vrchnost měla jmenovat prohlížeče zboží a ti měli sledovat kvalitu a výrobu příze., délku loktů apod. Patent určoval, aby se používalo motovidlo čtyřrohé o délce jednoho vratislavského lokte (57,7) a motovidla musela bát každoročně na sv. Michala (29. 9.) přezkoušena úředním cejchem.

Špatná motovidla měla být zničena a ti, kdož jich používali, měli být potrestáni vězením, nebo peněžitou pokutou. Ten, kdo na špatnou přízi upozornil, měl dostat odměnu třetinu této příze a další dvě třetiny byly zabaveny státem. Bylo také ustanoveno, že každá štuka příze musí obsahovat 12 přaden po 20 pásmech po 20 nití, tedy 4.800 nití.

Podle patentu z roku 1750 byly pak míry sjednoceny tak, že

1 pásmo = 20 nití s obvodem po 4 českých loktech

1 čteník = 20 pásem

1 přadeno = 40 pásem = 2 četníky

1 štuka = 6 přaden (tedy 1 štuka = 4.800 nití po 4 českých loktech = 19.200

Český loket á 58,4 cm = 11.405m)

 

Na každém motovidle, které muselo mít obvod 4 české lokty, měl být vypálen znak českého lva. Aby se přadláci nemohli vymlouvat, že neznají patent, mělo být přadlákům čteno dvakrát do roka znění patentu.

Zavedení a udržování číselného značení bylo patrně vždy obtížné. Tak například v provaznictví se u motouzů užívalo ještě v době II. Světové války a dokonce i po válce číslování anglické (ča)

počet přaden o délce 840 yd

ča = ---------------------------------------------

hmotnost přaden v librách

 

při čemž 840 yd (yard) je 768 m a 1 ngl. Libra je 0,4536 kg

 

Později se začalo používat číslování metrické, které se však mělo používat do šedesátých let a mělo nastoupit číslování text. Přechod na číslování tex však trval delší dobu, než bylo původně plánováno a tohoto nového číslování se v praxi začalo používat až koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let a číslování metrické ještě dlouho přetrvávalo a bylo značeno v závorkách.

Metrické číslování značilo, kolik metrů váží 1gram případně 1 kg příze, tedy čm = m/g a bylo to tedy číslování délkové.

Číslování tex je vlastně číslování váhové a znač, kolik kilogramů, případně kilo váží 1.000 metrů příze (motouzů).

Tex = g/m nebo kilotex (ktex) = kg/km

V Riegrově naučném slovníku z roku 1867 na straně 1015 – 1017 pod písmenem P je dosti podrobně popisována výroba provazů a jsou zde uváděny staré názvy provaznického nářadí. V úvodu této informace je, že „provaznictví je řemeslo, zabývající se zhotovením hrubších výrobků předených a kroucených, totiž šňůr, provazů, lán, apod.“ Následuje pak podrobný popis výroby provazů. Tak například je zde stáčení, které „nesmí být ani měkké, ani tvrdé, protože by provaz ztrácel na pevnosti“. Je také například uváděna potřeba vkládat do čtverních provazů duši, „aby nevznikalo uprostřed prázdné místo a prameny podržely přesně svoji polohu“.

Z provaznického nářadí je zde uváděn běhoun „jako kolo klikou otáčivé“. Je tím myšlen provaznický stáčecí strojek, i když názvu běhoun se užívalo jako název pro léru, nebo vlka. V tomto případě by mohl být podle slovníku takto označeny vůzky na kolečkách, protože léra je zde označována jako vlk nebo mrcmrc.

U silnějších provazů je ve slovníku uvedeno, že sek této výrobě používalo lanadla, což je stáčecí mašinka se železnými háky a zadní konec těchto háků prochází děrami v prkně, kterým se otáčí. Je zde již uvedeno stáčení pomocí ozubených kol.

Vozík je zde nazýván sáně. Je zde také uváděno dehtování provazů, kdy se dehet zahřeje na 80-90°C Reomíra a provazy se tímto roztokem protahují otvorem.

Dále zde uvádí Rieger již nový způsob stáčení provazů a jako nejstarší stroj v tomto oboru uvádí, že pochází od Angličana Huddarta. Patrně se tedy jedná již o licnovku, protože zde popisuje, jak příze prochází trubkou, kde se stlačuje a stáčí.

V těchto místech naučného slovníku Riegra pod písmenem P je také uváděno rozvedení starých měr a to z roku 1268 z doby Přemysla Otakara II., podle nichž 4 zrna ječmene vedle sebe položených = prst, 4prsty dlaň, 10 prstů = píď nebo pěst a 3 pídě byl pražský loket.

Z toho pak odvozené míry:

Lán = 4 čtvrtě = 12 prutů = 60 jiter = 300 provazců = 12600 loket

čtvrť = 3 pruty = 12 jiter = 75 provazců = 3150 loket

prut = 5 jiter = 25 provazců = 1050 loket

jitro = 5 provazců = 210 lokte

= 4 provazce = 42 loket

Míry provazce se používalo hlavně při zeměměřických pracích.

 

Situace v provaznictví a textilu v 18. a 19. Století.

V této době se v provaznictví pracovalo pouze z materiálů, které byly pěstovány u nás. Byl to tedy hlavně len a konopí.

Venkovští provazníci pracovali ponejvíce v obytných místnostech a v letních pak na dvorku nebo pod kůlnou, dílny byly zřídka kde, hlavně pak ve městech. Nebyl výjimkou provaznický řemeslník, který pracoval v obytné místnosti, kde celá rodina spala a místnost sloužila i za kuchyni. Rovněž obchody – krámy – s provaznickým zbožím byly hlavně u provazníků ve městech.

 

Způsob výroby některých starších výrobků

 

Ruční předení

Přesto, že již od první poloviny tohoto století se na výrobu šňůr, provazů a lan používá hotové příze, tedy příze zhotovené v továrnách, přetrvávalo ruční předení v některých případech až do sedmdesátých let. Jeden z posledních výrobků, kde se ještě používalo předení, i když to bylo povíjení, byla výroba konických švihadel ve výrobním družstvu JIPRO v Deštné.

 

Způsob předení

Konopné i lněné vlákno je balené v tzv. panenkách, jsou to svazky o váze asi 0,10 kg. Několik těchto svazků po rozvázání se složí na sebe a uloží se v množství asi 1 kg do zástěry.

Ze středu tohoto svazku se vyjme ze zástěry určité množství vláken (dle potřebného průměru pramene), v ruce se provede zákrut těchto vláken v délce několika málo centimetrů a zavěsí se na háček strojku. Potom při chodu stroje se uvolňuje ze zástěry stejnoměrné množství vláken a při chůzi pozpátku se přede pramen dle potřebné délky. Při výrobě postraňků, nebo konických švihadel i předávání vláken se toto dělo vždy ve stejném místě.

Při ukončení pramene se vlákno utrhne a zavěsí zpravidla na hůlku, nebo nějaké pérko, které pramen sevře. Může to být i prkno, které je v horejším okraji mírně rozřízlé. Počet pramenů, které se pak stáčí při práci, kterému se říkalo šněrování, může býtod dvou do čtyř, podle potřeby. Takto stočený pramen, kterému se říkávalo licna, se pak ve třech, nebo čtyřech znova stáčí již na hotový provaz. Při druhém stáčení je pochopitelně zákrut druhý, tedy je-li hotová licna v zákrutu pravém, byl pramen dělán v levém zákrutu a hotový provaz, podruhé stočený je opět v levém zákrutu.

Pokud se týká délky pramenů vůči hotovému provazu, musí být pramen o 50% delší vůči potřebné délce provazu. Má-li být tedy hotový provaz o délce 20 metrů, pramen se přede na délku 30 metrů.

Při předení pramenu se používá měkké kůže, kterou se pramen drží ve dlani a drží se všemi prsty. Kůže se ještě navlhčí, aby byl pramen hladký, bez vyčnívajících vláken.

Podobný druh předení je tzv. povíjení. Hotová příze, nebo několik přízí se zavěsí na háček stroje a při předení se vláknem tato příze ovíjí. Příze se musí při tomto předení přetáčet na druhý zákrut, než byla původně stáčená.

 

Provazy v zemědělství

Tyto provazy tvoří velkou část provaznické výroby vůbec, zvláště u menších výrobních podniků. Jejich sortiment se poněkud zúžil – nevyrábí postraňky, ale přesto jejich spotřeba je značná. Hospodářské provazy, jak se dříve říkávalo, mají ČSN č.80 8561, pod názvem „Provazy hospodářské konopné a jutové“. Tato norma je z roku 1957. Provazy pro zemědělství se vyrábí z konopné nebo jutové příze prostým vytažením a stočením příze obráceným směrem. Je-li tedy příze v zákrutu Z, pramen je v zákrutu S a hotový provaz opět v zákrutu Z. Přetáčení se děje z toho důvodu, aby byl provaz ohebnější a pevnější. Přitáčením provazu ve směru příze totiž může dojít k násilnému přetáčení hotové příze a tím ke snížení pevnosti. Dříve se některé druhy zemědělských provazů (pavuzníky, postraňky) vyráběly dvojnásobným stáčením. Nyní se provádí stáčení jednoduché. Zkrácení provazu při stáčení je až do 50 %. Tak na příklad u opratě, která má být v konečné délce 6 m je zapotřebí vytáhnout přízi na 9m v některých případech, kdy není u provazu oko a provaz není natáčen, postačí vysadit na počáteční délku 40 %.

Pro zemědělství se však vyrábí řada dalších druhů výrobků. Jsou to například poradní provazce, které se vyrábí ve dvojím provedení. Pletené a stáčené.

Pletené porodní provazce, zvané také teletníky, se pletou z polyamidových šňůrek o průměru 2,5 mm a jsou třídílné. To znamená, že dva díly (na nohy) jsou stejné a třetí díl (na hlavičku) je odlišný.

Pásky na nožičky jsou cca 1 m dlouhé, na jednom konci očko a na druhém konci je pásek rozdvojen (na vsunutí ruky nebo roubíku). Pásek na hlavičku je delší, na jednom konci očko, které se při pletení provlékne do rozdvojeného pásku a utvoří tak velký otvor, který je možno navléci na hlavičku telete. Rozdvojení pásku poblíže očka je v délce alespoň 10 cm, takže velké oko používané k návleku na hlavičku je pohyblivé. Na konci tohoto pásku je rovněž otvor k navlečení roubíku.

Stáčené porodní provazce (teletníky) se vyrábí převážně z bavlněné příze nebo také z polyamidu. Jsou to obyčejné rovné provazy ve formě vazáků, o průměru 10 mm, 2 m dlouhé a má obou koncích tohoto vazáku jsou oka.

Postraňky se dnes již nevyrábí. Používají se jen vyjímečně, protože kravské potahy vymizely a pokud se používá ještě v některých případech koňských potahů, používají se namísto postraňků řetízky a kožené pobočnice. Postraněk je provaz o průměru cca 15 mm, který se od poloviny zeslabuje a konec je o průměru 5 – 7 mm. Slabší polovina se zaplétá dvojmo do pobočnice a za volnou silnější polovinou je tažen náklad. Koňské postraňky se vyráběly v délce kolem 2 m a kravské kolem 3 m, zpravidla 3,30m.

Vazák je nejrozšířenější druh provazu v zemědělství. Slouží k uvazování mladého dobytka, ale jeho použití je mnohostranné. Vyrábí se z podřadnějších přízí z konopné, nebo lněné koudele nebo jutové příze. Vazáky jutové jsou méně trvanlivé, podléhají zvýšené vlhkosti v kravínech a prodávají se v nižších cenách. Vazák je rovný provaz 2 -4 m dlouhé o průměru 10 mm (vazáky jutové 8 mm) na jednom konci je oko a druhý konec je uzavřen rovnou špicí, která se nerozplete.

Oprať je prakticky dlouhý vazák, v němž provedení a v délce 6-10 m. opratě se ale vyrábí z jakostnějších konopných přízí. Opratě se používaly v zemědělství k vodění koňských nebo hovězích potahů, ale v současné době je jejich použití mnohostranné i mimo zemědělství.

Pavuzník je rovněž provaz o průměru 18 mm, rovný, v délkách 6 – 15 m a na jednom je oko podobně jako u opratí a vazáků, ale u pavuzníků je oko většího průměru. Pavuzníky se vyrábí rovněž z jakostnějších přízí a původně se používaly a dosud ještě používají k uvazování dřevěných pavuz k přitažení nákladu píce na vozech. Rovněž použití pavuzníků je dnes i k jiným účelům.

Úplet čtverhranného provazu

Plete se z osmi provazů. Začneme kterékoliv strany. Krajním provazem jdeme spodem pod všechny provazy a necháme pouze krajní z druhé strany, potom jdeme započatou čtyřkou zpět, ale již vrchem přes tři prameny a přiřadíme čtyřku do středu. A zase z druhé strany prvním pramenem pod všechny prameny a vynecháme pouze krajní. Tak se postup opakuje střídavě z každé strany, nejprve vždy spodem pod všechny, krajní vynechat a vrchem přes tři do středu.

Autorem textu je Karel Klik